**Člověk Zůstává Sám Sebou Do Doby,Kdy Má Přátele...**

Hestrik...Přátelsky mu říkám Hesťa,Hestík nebo Hesťoun...
Tenhle kůň mi nepřišel ničím zvláštní,proč zrovna ho bych měla mít na zbytek svého života...Přišel mi jako normální,hezký kůň,který běhal dostihy a byl docela zkažený...

V dubnu 2007 jsem si přestěhovala Daisy do stáje,kde na mě čekal kůň mejch snů...I když jsem tomu nevěřila...
Naše cesta začala o měsíc později,kdy jsem Hestrika chodila třikrát týdně jezdit...Hodně utíkal,měl v nohách tu sílu a na jeho hřbetě jsem si možná připadala jako jezdec...ale dá se říct,že jsem neuměla nic

Po pár týdnech,které běžely jak voda jsem si Hesťu oblíbila...Jezdila jsem ho a byla šťastná,že po dlouhé době zase jezdím na koni...

V srpnu 2007 se naskytla možnost Hestrika odkoupit od majitelky stáje...Přemlouvali jsme moji mamku,aby mi ho koupila,že je šikovný a hezký...Málem jsem udělala chybu,které bych asi dodnes litovala...
Díky jednomu člověku jsem začala přemýšlet nad koupí Shahima(valach Shagia araba),který mě učaroval svou sněhobílou barvou a krásnýma tmavýma očima a nádherně dlouhou,čistě bílou hřívou...

Tenhle kůň ovšem nebyl v rámci možností,stál hodně peněz a navíc majitel nakonec od prodeje couvl..Tak jsem si říkala,že když mám možnost mít velkého koně,tak proč dělat zbytečné chyby,vykašlala jsem se na všecky ty řeči,že se mnou Hestrik zamete,že nikdy nebude moct skákat a tak a prostě přemluvila maminku,aby mi ho koupila......

A Tak 1.9.2007 se stal Hestrik mým koněm..S častějším ježděním dělal velké pokroky,byl ovladatelnější a jednou přišel den,kdy jsme začli oba skákat...
Byl to nádherný pocit,věděla jsem,že nejsem tak dobrá,abych mohla skákat na koni,ale něco mě přemlouvalo,at to zkusím...

Po krásných zážitcích,po společných dnech...mi začlo ubývat času a nemohla jsem za ním tak často jezdit takovou dálku...Ale snažila jsem se,co jsem mohla...

Za vysvědčení jsem dostala nové,skvělé sedlo od Kentaura,které mi hodně pomohlo a Hesťovi myslím taky...

O Prázdninách 2008 se toho taky moc nestihlo,přemýšlela jsem nad licencí,ale tak nevyšlo mi to...Teď na podzim pilně trénujeme na jarní(popřípadě podzimní) ZZVJ,kdy bych si chtěla splnit sen a zajet ji na svém koni...

Na závěr bych chtěla poděkovat...
Mamince-Za to,že mi umožňuje vlastnit koně jako je on..
Petře-Za to,že se mi o Hesťu skvěle stará a za to,že mi jej nabídla...
Stáji-za to,že mi s Hesťou pomáhají...
a nakonec Samozřejmě Hesťovi-Za to,že mě trpělivě nosí na hřbetě,za to,že mi plní moje sny a prostě...za to,že je...

***Kůň Bez Jezdce Je Pořád Koněm...Jezdec Bez Koně Je Pouhým Člověkem...***

Hesťo,nevěřila bych,že bys mohl být tak skvělým koněm,po dostihové kariéře a ještě k tomu sis z tama odnesl zlomenou nohu...Dnes nevěřím vlastním očím...A Děkuji,že mě učíš a taky,že se mě nepokoušíš úmyslně shodit...